Máme tam i kratší!

pátek 15. říjen 2010 12:53

Foto sk cyklotour

Měla to být taková lehká nedělní vyjížďka ve sluncem zalité středočeské vrchovině ... Účastnil jsem se s kolegy symbolického, asi 50km dlouhého, otevírání cyklistické sezóny pod záštitou oddílu SK Cyklotour. Poněvadž pro nás žádná sezona nekončí a máme za sebou vždycky nějaké ty kilometry, měla to být, opakuji, taková lehká nedělní vyjížďka ve sluncem zalité středočeské vrchovině. Co na tom, že na startu měli všichni přítomní "vymazlený" silniční speciály a my jen "horaly" s kostkama cukru místo pneumatik (takový slangový výraz pro velice hrubý vzorek na pneumatikách MTB kola :-))

Rozjezd a poslední vtip

Zpočátku to vypadalo ideálně. Poklidné tempo, vtipná konverzace na téma věkový průměr pelotonu atd. První zastávka v Chabařovicích (proč tak brzy!?) a též první, a na dlouhou dobu poslední cigárko... V dálce dozníval náš veselý hovor. Jakmile jsme se dostali mimo město zaznamenal jsem poslední vtipnou poznámku ohledně povolené rychlosti v obci a už se jelo směrem k jezeru Milada (zatopený důl v okolí Chabařovic u Ústí nad Labem).

Krize a pábení

Nevím jestli se to dá nazývat krize, ale při focení s vyhlídkou na zmíněné jezero jsem se nemohl nadechnout a málem jsem se pozvracel. Debata o následujícím směru mně nechávala zcela chladným alespoň do té míry, že jsem si přál, aby trvala co nejdéle. Než se dohodli, snědl jsem tabulku hořké čokolády (to musí pomoct, když se tim cpou horolezci!). K čokoládě jsem vypil půl lahve svého koktejlu, který by mi záviděl i sám veliký účetní Fantozzi, když jel obávaný Cobra cup.

Nijak zvlášť se mi neulevilo, ale chvíli jsme jeli po rovině, tak jsem snažil držet po boku Honzy 1, který prohodil (jak vtipné!) něco v tom smyslu, aby nás nakonec nechtěli draftovat! Zaslechl jsem útržky jeho rozhovoru s vedoucím akce, který objížděl všechny zúčastněné, patrně nevěda co se zbytečnou glukózou ve svalech. Ptal se jich odkud jsou a tak. Když se dozvěděl, že celkem pravidelně jezdíme směrem Adolfov, Krupka a Komárka uznale pokýval hlavou, se slovy: "tak vy jste zvyklý na jiný kopce" ... případné sesednutí, zkrácení trasy, neřkuli vzdání celé "projížďky" již nepřicházelo v úvahu.

Hory a bloudění

Honza 1 na tom byl dobře, já "trošku" hůř ovšem co se týče Honzy 2 ... Když jsem ho, asi před hodinou, naposledy slyšel mluvit, tak povídal něco o svém včerejším tahu, který završil ve čtyři ráno řádně okořeněným kebabem. Od té doby nic nejedl, alespoň si to nepamatuje. Nic bych za to nedal, že si nepamatuje ani naší vyjížďku.

Aby byla cesta do kopce příjemnější, začal foukat protivítr. Nepředpokládám, že jsme jeli tak rychle takže to byl určitě protivítr. Nebál bych se použít doslova "vichr z hor" ... ano chtěl jsem, aby mě to odneslo s chalupou, plotem i dědečkem. Ano přál jsem si být někde uplně jinde, ale má přání jistě nebyla nic proti přáním Honzy 2. Poté, bloudíce po vršcích, zastavovali jsme na každé křižovatce, žádajíce místní domorodce o trochu čerstvé vody, posléze ji vylévaje, žadoníce na další křižovatce o novou, prodlužujíc tím dobu kýženého odpočinku.

Dojezd, foto a překvapení

Konečně nastal dlouho očekávaný sešup. Kupodivu, přibližně 1000x kratší než trápení do vrchu. Doklopýtali jsme do restaurace, usalašili se na zahrádce, vychutnávaje střídavě hřejivé odpolední slunce, zlatavý mok a zasloužený guláš. Když nastala chvíle skupinového fota, odmítly jsme se slovy, že nejsme členy oddílu. Po pravdě jsme se báli, že se neudržíme na nohou.

Po chvíli k nám přistoupil vedoucí celé akce s různým propagačním materiálem a mapkami. Chvíli si s námi povídal, tedy pokud jsem byl schopen odezírat z jeho rtů. Já a Honza 1 jsme se snažili komunikovat a celkem se nám to pomocí citoslovců a pár částic i dařilo. Ovšem, k našemu velkému překvapení, přestože jsme ho poslední tři hodiny neslyšely ani dýchat, natož mluvit, se ozval Honza 2. A nestačili jsme se divit co to povídá! Prý se mu takovéhle vyjížďky moc líbí, žádné honění, nic nadoraz, prostě pohoda!!! Pohoda mu vydržela přesně 3 vteřiny, než odešel vedoucí... pak se zhroutil.

Zářez

Na vedoucího Honza 2 patrně udělal dojem a vrátil se s itinerářem akcí SK Cyklotour. Sdělil nám, že za tři týdny se jede další akcička, ať se přidáme. Se zarmouceným výrazem v obličeji (a hrůzou v mysli) jsem opáčil, že se jistě jedná o akci určenou pro silniční kola a my jsme holt zvyklý na ty naše hory a horaly. Vedoucího to ale evidentně nevyvedlo z míry a bez známky ironie či sarkasmu, odvětil: "Ale to nevadí, máme tam i jednu kratší, jenom 95 kilometrů!":-o

Petr Teplík

Žádný diskusní příspěvek dosud nebyl vložen.

Petr Teplík

Petr Teplík

Inspirací může být všechno kolem. Děti, příroda, cesty, sport, vztahy ... stačí poodstoupit a nechat pár jedinců předběhnout.

Kuchař, cyklista, policista, otec dvou synů, manžel jedné manželky, který nezapomíná, že všechno je jinak.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • S. Komárek - Eseje o lidských duších a společnosti
  • A. S. Exupéry - Noční let
  • R. Šimáček - Valdštejnská rapsodie
  • Mathias Jung - Malý princ v nás
  • M. Twain - Dobrodružství T. Sawyera

Co právě poslouchám