Dětské otázky I.

úterý 30. listopad 2010 21:55

foto autor

Stále mě překvapují. Myslím mé syny. Oni to nevnímají, ale vytrvale mě svými otázkami odsouvají do propadliště dějin.

Den první

"Tati slyšel jsem takový divný slovo" začal diskuzi starší Ondra.

"A jaký?" zapojuji se povinně do hovoru.

"No to si nemůžu vzpomenout, ale znělo tak nějak divně, jako... žigulík" vypadlo z něj nakonec.

Chvilku jsem se na něj s mírným úsměvem díval a před očima mi defilovalo dětství lemované jedním ze symbolů té doby. Slovensko, kde jsem si o stanový kolík roztrhl chodidlo, Balaton s mrtvými úhoři a prvně ochutnanými langoši, věčně studené a rozbouřené Baltské moře plné medůz, první Máje a Listopady, pomalu se střídající prezidenti na školních fotkách i rychle se střídající minuty ticha za zesnulé generální tajemníky KSSS.

Vysvětlil jsem mu tedy jen krátce, že to bylo za komunistů silné auto, které vlastnili zejména ti movitější. My měli Trabanta ... zkušenost zkrátka byla, je a bude - nepřenositelná.  :-)

Den druhý

Opět zvídavý starší Ondra, místo toho aby se soustředil na ranní angličtinu, zavedl hovor jinam.

"Tati, jak se jmenuje takový to... na stole..." a doprovází svou  otázku velmi neumělou pantomimou jakoby psal na virtuální klávesnici. Koukám na něj celkem nechápavě a on tedy přidává další pantomimický kousek. Začne hýbat rukou zleva do prava a druhou kroutit, jakoby pouštěl vodu. Dochází mi to.

"Myslíš psací stroj?!" říkám s úlevou a vzpomínám na jeho olejovou vůni.

"No, to jsem myslel" přitakává také s úlevou a pak, vzhledem k jeho inteligenci a odkojeností počítači a mobily, ho napadá:"a jak se na tom vlastně mazalo?!"

Snažil jsem se mu vysvětlit, že musel psát bez překlepů a v případě nejvyšší nouze použít takový bílý papírek. O štětečku s bílou barvou jsem mu nevyprávěl. Určitě by ho napadlo, jak to bylo se žlutými papíry. Spíš mě mrzelo, že si neužije to zkoumání, jakže "To" vlastně píše, a jak "To" vlastně posouvá ty papíry nebo mění barvu na červenou. Nemluvě o nastavování tabulátorů a okrajů, což byla opravdu už vyšší dívčí a každodenní mechanické dobrodružství. Asi ho budu muset vytáhnout naposledy ze sklepa.

Petr Teplík

slimKonečně něco jiného23:5524.3.2011 23:55:00
zuzanazajicovanějak jste mi unikl11:281.12.2010 11:28:05
teplíkTak to11:271.12.2010 11:27:28
teplíksamozřejmě ...11:261.12.2010 11:26:24
josef hejnaPatříte k autorům09:501.12.2010 9:50:52
p. victorinMilé počtení06:521.12.2010 6:52:51

Počet příspěvků: 6, poslední 24.3.2011 23:55:00 Zobrazuji posledních 6 příspěvků.

Petr Teplík

Petr Teplík

Inspirací může být všechno kolem. Děti, příroda, cesty, sport, vztahy ... stačí poodstoupit a nechat pár jedinců předběhnout.

Kuchař, cyklista, policista, otec dvou synů, manžel jedné manželky, který nezapomíná, že všechno je jinak.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • S. Komárek - Eseje o lidských duších a společnosti
  • A. S. Exupéry - Noční let
  • R. Šimáček - Valdštejnská rapsodie
  • Mathias Jung - Malý princ v nás
  • M. Twain - Dobrodružství T. Sawyera

Co právě poslouchám