Zahájení sezóny po vrstevnici

neděle 27. březen 2011 18:45

foto autor

Člověk míní a rodiče mění, a tak zahájení cyklo sezóny nevyšlo tak jak jsme původně naplánovali s "kolegy" na neděli. Nevadí, nakonec pro nás i lépe. Nám sluníčko svítilo a jim druhý den pršelo. My jeli trasou neprobádanou (doslova) a oni stejnou jako každý rok.

Slovo dalo slovo, v pátek ve tři vyrazíme. Směr? Neštěmice a pak trochu do kopce na Ryjice a oklikou přes Libouchec domu. Slabých 40 kilometrů ;-) Ale jak jsem řekl, člověk míní... Tím kdo měnil nebyli rodiče ani nikdo jiný, ale my. Zvolili jsme odbočku na Skalku. Ano, již jméno cosi naznačuje a stále nevím, proč zní zdrobněle. Na točně jsme se pro jistotu na další cestu zeptali. Ono totiž splést se v tomto terénu ... Sdílný mladý domorodec nám ukázal nenápadnou cestu vinoucí mezi stále ještě holými stromy žíznivě nasávající právě roztátý sníh do korun, kde za pár dnů vyraší zelené listy.

"Je to tamhle ta cesta nahoru", ochotně dodal k nataženému ukazováčku a upřesnil: "do kopce".

Neupřesňoval zbytečně. Naopak, mohl ještě přihodit nějaký ten přívlastek. Něco jako nekonečný, prudký či kolmý a smrtící. Podle mapy po vrstevnici... ano, ale až na-hoře. Nejlehčí převod, stoupnout do šlapek a sotva jsme zvládli předjet pár venčící psa. Že jsme chtěli cestou pokecat nás ani nenapadlo. Byli jsme rádi, že nezvracíme. Nicméně, čtvrtina cesty byla za námi.

patnik.jpg

Mirkov jsme trefili bez problémů. Na Blansku jsme byli minule z druhé strany, takže na Slavošov... pro změnu do kopce. Malá zastávka na focení jarního údolí, drobné zaváhání v nášlapech a pád do asfalto-bláta, typického to povrchu jarních silnic III. třídy. A na Šachov Vávro! Bohužel tentokrát z kopce, kde nesmyslně ztrácíme těžce nabytou výšku. Zachvátila nás panika. Rozhodli jsme se uhnout a využít zpevněnou lesní cestu, na mapě značenou nepřerušovaně. Vypadala slušně, zpevněně a nepřerušovaně.

Po pár výškových metrech se začala malinko měnit. Pohled do mapy - ano jedeme správně, za pár chvil jsou tu Javory. Roztátý sníh, bláto a na něm zmrzlé výlisky traktorových pneumatik, změnily cestu v jakýsi testovací tankodrom pro kola. Pořád jsem si myslel, že jsem píchnul duši, ztratil dráty, nebo něco horšího co ani neznám. Což o to, bylo tam krásně, a pokud by někde měla být česká kanada, tak rozhodně tady. Ve 40 centimetrů hlubokém sněhu jsem už taky dlouho nejel a divili jsme se co všechno jsme schopni sjet a vyjet. Zastavit totiž znamenalo proměnit se ve Štybara. Ano, cyklokros se mi vždycky líbil... v televizi. Když už to dál ale fakt nešlo, zamaskovali jsme nemohoucnost dalším pohledem do mapy.

cesta.jpg

Divné, najednou se cesta v mapě jevila jako přerušovaná. Ve skutečnosti však byla přerušená už dávno. Respektive skončila. Krásný lesní potůček, se teď na jaře změnil ve vydatný přítok Labe a cesta nikde. Kam jezdily traktory... to byla záhada. Nevím jak vypadal Rubikon, a co tím myslí Kryštof, ale kostky byly vrženy i pro nás - kupředu levá, zpátky ni krok a suchou nohou jako Honza. Místo halapartny jsme použili naše kola a už jsme si to šinuli směrem bláto, kameny, větve, sníh, voda ... zapomněl jsem snad na něco? Jo, bláto a voda! Když jsme, nikoli suchou nohou, překročili další Rubikony a nic moudrého a zaznamenáníhodného jsme neřekli, uviděli jsme v dálce střechu. Javory! Jasně, dyk máme mapu :-) ...

Jak voda rychle přibývala, stejně tak rychle ubýval cukr v žilách a každý krok znamenal další hřebíček do naší cyklistické rakve. V Javorech jsme se místních zeptali, kde že je nejbližší hospoda, večerka nebo cokoliv co nás zachrání před osudem Hanče a Vrbaty. Boudu by nám totiž asi nepostavili, zato kabáty z ostudy by byly určitě dva.

stybar.jpg

"Až v Lipové" řekl s moravským přízvukem, což mě malinko zmátlo. Tak daleko jsme snad... "ale je to z kopce"

Tak tenhle domorodec byl měl jít rovnou k doktorovi. Jeli jsme sice 3 kilometry, ale do kopce a ještě nás nakonec čekal přechod zasněženého hřebenu jak na Malé Fatře. Tam už jsme byli na konci sil. Veškerý cukr spálený, v brašně žádný, nohy, přestože mokré a zmrzlé, pálily vyčerpáním, puls vynechával a před očima zeleno. Naštěstí západ slunce a vidina hospody nejhorší ještě oddálila.

zapad.jpg

"Je tady hospoda?" ptáme se v Lipové místních v lidovém kroji s laclem, sedících na bedně lahváčů.

"Jo, ta je tamhle," ukázali nám na čerstvě vyhořelou budovu, "ale mají tam teplý pivo" dodali pobaveně a určitě po několikáté v týdnu se zasmáli té vydařené taškařici.

Nakonec nás odkázali na večerku, kde jsme doplnili nejnutnější - cukry, ionty a vitamíny. Pivo a sušenky z nás zase udělali krále cyklostezek. No, spíš králíky. Dohopsali jsme ve zdraví domů, kde jsme, patřičně obdivováni, vyluxovali lednice a usnuli u televize.

Zkrátka… na pokraji smrti vyčerpáním, na pokraji smrti hladem, ale stálo to za to! (mapa, profil, nastoupáno, etc.)

pivo.jpg

Petr Teplík

Související články


TeplíkTak to13:4729.3.2011 13:47:59
josef hejnaTrochu vám závidím.10:4129.3.2011 10:41:25

Počet příspěvků: 2, poslední 29.3.2011 13:47:59 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Petr Teplík

Petr Teplík

Inspirací může být všechno kolem. Děti, příroda, cesty, sport, vztahy ... stačí poodstoupit a nechat pár jedinců předběhnout.

Kuchař, cyklista, policista, otec dvou synů, manžel jedné manželky, který nezapomíná, že všechno je jinak.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • S. Komárek - Eseje o lidských duších a společnosti
  • A. S. Exupéry - Noční let
  • R. Šimáček - Valdštejnská rapsodie
  • Mathias Jung - Malý princ v nás
  • M. Twain - Dobrodružství T. Sawyera

Co právě poslouchám