Mexico - vrchní prchni, aneb kde je Ježíš

pátek 23. září 2011 15:40

ranní mexická příroda
foto autor

Dovolená v Mexiku byla plná zážitků. K těm doslova neskutečným patří rozhodně návštěva "restaurace" a následná jízda mexickým taxíkem... Vcelku brzo ráno jsme vyrazili. Ospalou vrátnici jsme nechali rychle za sebou a už jsme seděli ve vychlazeném autobuse zabaleni do dek z letadla. Trošku jsme dospávali, trošku četli a trošku sledovali ubíhající ranní krajinu tolik se nepodobající naší. Nic nenasvědčovalo nevšednímu zážitku, který čekal za rohem.

Na snídani pod igelitovými pytlíky

Na snídani jsme zastavili uprostřed kopců a polopralesů prý v typické místní restauraci. Pomoc! Stavba z venku vypadala jako bych se já pokoušel o stavbu jakéhokoliv přístřešku jen s pomocí lámání prken přes koleno a lýka. A možná by dopadla lépe! Nevěřícně jsme vstoupili.

vchod.jpg

Jakmile si oči přivykly příšeří a nohy velice špatně ušlapané hlíně, rozeznali jsme dřevěný "bar". Hned vedle baru stál malý oltář se zářícími svíčkami a dvěma foty nebožtíků (zřejmě předchozích návštěvníků). Nebyla to jediná zvláštnost. Od stropu visely igelitové pytlíky naplněné vodou. Prý opatření proti mouchám. "Moucha přilítne, lekne se a ulítne". Nejspíš to fungovalo, žádné tu nebyly. Což ovšem mohla být také zásluha obsluhy. Zpoza oltáře se najednou zhmotnil "vrchní" zahalený v oblacích kouře. Magister Kelly by záviděl. Klobouk, malý hrb a v ruce cigáro. Určitě hrál v nějakém filmu od Rodrigueze či Tarantina. Nebo se alespoň chystal na casting.

cisnik.jpg

Objednali jsme si. Snad ze strachu, aby nás nezastřelil. Ano, ano, dáme si huevos mexicanos, frijoles a kávu. No kávu... chlubil se, že ji pěstuje a praží sám. Z pocitu "fair traid" jsme i ochutnali. Neměl se čím chlubit. Náš standard za 2,50 plný "lišek" je gurmánské nebe. Bylo to kyselé, hořké, trpké, prostě všechno možné jen ne dobré. Snažil jsem se to vylepšit mlékem. Chyba, bylo zkyslé. Z nechutného nápoje se mávnutím kouzeného proutku stala nepoživatelná břečka. No nic, než donesou jídlo, skočím si na záchod. Nebudu ho popisovat, u jídla se to nehodí. Snad jen, že jsem si radši vyšel ven ulevil u stromu, nejspíš kávovníku.

Vajíčka po mexicku trvala třem (!) kuchařkám asi 20 minut a jako pozornost podniku jsme dostali čerstvý sýr. Ano, jistě, někdy čerstvý byl, ale dnes to rozhodně nebylo. Nevím co bylo strašnější, jestli káva s kyselým mlékem nebo smrad z "čerstvého" sýru. Vajíčka naštěstí ušla, frijoles byly dobré. A nebýt standardně vynikající salsy, snad jsem ani nedoklopýtal k baru požádat o placení. Vrchní ještě nabízel pytlíky s vlastní kávou. No, říkejte mi třeba starej poseroutka, ale děkuji.

snidane.jpg

Taxikář a počty

Zřejmě zmaten z krojovaných specialit jsem až v dalším městě zjistil, že jsem si u Rodrigueze zapomněl batoh. Průvodkyně rychlostí blesku domluvila taxíka vyrazili jsme. Za 100 pesos a jedem. Řidič pustil nahlas rádio a když jsme se náhodou snažili s průvodkyní vyměnit pár slov, naprosto bez skrupulí zesílil zvuk... prostě se mu líbila písnička. Cestou tam hráli mexický kantilény, cestou zpět zas přeladil na stanici, kde hrál jen xylofon (!). Průvodkyně stačila pouze říct, že je to šťastný chlapec. Má auto, 4 třídy základky, nemusí umět ani počítat a je spokojený. Cestou jsem se kochal pohledy kolem. Jinak to nešlo... Krajina nejchudšího mexického státu vypadala přesně ve stylu hesla "neni cola - neni kšeft".

Rodriguez i batoh už na mě čekali přede "dveřmi". Kávu naštěstí nepřibalil. Vzhledem k tomu, že jsme měli časový skluz, stačila průvodkyně taxikáři jen říct "rápido" a už jsme vystřelili. Dvojitá žlutá čára na silnici zřejmě označuje hranice okresu, protože našemu řidiči nic neříkala. Když rápido, tak rápido. Mezi tóny xylofonu a poskakováním na zadním sedadle jsem si přečetl co měl namalováno na palubní desce:

"Kde je naděje, je mír, 
kde je mír, je láska, 
kde je láska, je Ježíš"

Když jsme konečně zastavili, chtěl o 100 pesos víc. Možná měl jenom čtyři třídy základky, ale počítat uměl sakra dobře ;-)

palubka.jpg

 

Petr Teplík

Související články


teplíkpřeloženo19:5624.9.2011 19:56:33
Honza Marek, KanadaOprava02:1324.9.2011 2:13:40
Honza Marek, KanadaMexico02:1124.9.2011 2:11:46
Jarka JarvisTak se mi zdá,01:5024.9.2011 1:50:10
cernyzkusim to prelozit01:2324.9.2011 1:23:45

Počet příspěvků: 5, poslední 24.9.2011 19:56:33 Zobrazuji posledních 5 příspěvků.

Petr Teplík

Petr Teplík

Inspirací může být všechno kolem. Děti, příroda, cesty, sport, vztahy ... stačí poodstoupit a nechat pár jedinců předběhnout.

Kuchař, cyklista, policista, otec dvou synů, manžel jedné manželky, který nezapomíná, že všechno je jinak.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • S. Komárek - Eseje o lidských duších a společnosti
  • A. S. Exupéry - Noční let
  • R. Šimáček - Valdštejnská rapsodie
  • Mathias Jung - Malý princ v nás
  • M. Twain - Dobrodružství T. Sawyera

Co právě poslouchám