Nepál – Jiri a kouzelný autobus

úterý 14. únor 2012 07:00

Budha stupa
foto autor

Kouzla má rád snad každý. A během cesty do Jiri si je budete přát dvojnásob. Pokud jste se totiž rozhodli, že do Namche Bazaru půjdete po svých, musíte se nejdřív nějak dostat do Jiri respektive do Shivalayi.

Káthmándú - Jiri

Nicméně v Káthmandú máte stále na výběr. Do Lukly (den cesty před Namche Bazarem) můžete letět letadlem a sedmidenní trek úplně vynechat. Přijdete ale o celý druhý svět (viz předchozí povídání) a už ho nikdy nespatříte. Do Shivalayi se ještě můžete z Káthmándú dostat džípem za 6 hodin, nebo autobusem za 10. Busem je to sice delší, ale zato méně pohodlné. Méně pohodlné je zavádějící. Je to totiž STRAŠNÝ! Než vyjedete z Káthmandú, sice si ještě zdřímnete. Pak se ale cesta vine pahorkatinou, plnou rýžových políček a už toho moc nenaspíte. Postupně se mění ve špatnou cyklostezku a poslední dvě hodiny jsou už k nevydržení.

DSC00189.jpg

Pokud jste vyfasovali jakékoli sedadlo kromě posledních pěti, můžete si skoro gratulovat. My jsme trefili právě šťastnou pětku. V těchto končinách spíš šťastnou sedmičku a více. Vedle vás se cestou střídají celé rodiny, od starých babiček se slepicemi, přes maminky s dětmi na klíně, po elegantně oblečené páry anebo „moderně“ oblečenou místní mládež. Všichni cestou spí, baví se spolu, nebo pokud jde o děti, tak ty zvrací. Vezměte si s sebou z letadel pytlíky na zvracení. Když je nebudete potřebovat vy, cestou je určitě udáte nějakému dítěti (zejména tomu vedle vás).

Ačkoliv se cestující evidentně neznají (nastupují a vystupují různě), vůbec jim to nebrání v družném rozhovoru. Dokonce maminka dvou malých zvracejících dětí místo nich na sedadlo pustí cizí teenagery ve fialové bundě a slunečních brýlích a těm zase nebrání nic v tom, že si zmíněné děti vezmou na klín. A dětem ani mladíkům nic nebrání, aby jako mávnutím kouzelného proutku všichni usnuli, ačkoliv se neznají. Delší zastávku udělá autobus jedinou. Na oběd. Máte první možnost ochutnat Dál Bhát a poprvé vidět domorodce jíst rukama. Zároveň zjistíte, že zatímco vy se sotva udržíte na sedadle, tak část cestujících se veze na střeše autobusu.

DSCF7301.jpg

Nicméně čas běží, no spíš se vleče, a po 8-10 hodinách dorazíte do Jiri. Doporučuji vystoupit, protože pokud jste to do teď vydrželi jen tak tak, je to nic proti tomu co následuje. „Vozovka“ zmizí úplně a zůstane jen blátivý lesní tankodrom (asi takhle). Setmělo se a řidič stále nezpomaluje. Na sedačce doslova skáčete. I když se vší silou zapíráte nohama do sedadla před vámi, zády do opěradla a oběma rukama se držíte všude možně, stejně budete mít hlavu samou bouli. Celý zbytek treku jsem měl na hlavě strupy od odřenin z větráku nad hlavou (ty vzadu jsou také celé polámané, narozdíl od těch v předu).

DSCF7298.jpg

Nakonec… nakonec (!) opravdu dorazíte do Shivalay. Už je tma jako v pytli a jediné světlo jde z ubytoven, kde začne vaše cesta do jiného světa, cesta do světa kde zítřek nikdy neumírá.

Petr Teplík

Související články


teplíkTady si13:3914.2.2012 13:39:52
NULIJe to pro mě tak vzdálené,12:4814.2.2012 12:48:15

Počet příspěvků: 2, poslední 14.2.2012 13:39:52 Zobrazuji posledních 2 příspěvků.

Petr Teplík

Petr Teplík

Inspirací může být všechno kolem. Děti, příroda, cesty, sport, vztahy ... stačí poodstoupit a nechat pár jedinců předběhnout.

Kuchař, cyklista, policista, otec dvou synů, manžel jedné manželky, který nezapomíná, že všechno je jinak.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • S. Komárek - Eseje o lidských duších a společnosti
  • A. S. Exupéry - Noční let
  • R. Šimáček - Valdštejnská rapsodie
  • Mathias Jung - Malý princ v nás
  • M. Twain - Dobrodružství T. Sawyera

Co právě poslouchám