Nepál – Zítřek nikdy neumírá I.

čtvrtek 10. květen 2012 07:00

Most před Namche
foto autor

Naděje je potřeba všude a v Himalájích dvojnásob. A to nejen pro místní, kterým nejspíš veškerá naděje zemře spolu s neúspěchem, ale zejména pro turisty zvyklé na nějaký (jakýkoliv) standard. Rozhodli jsme se jet „na blind“ do Himalájí. Když to zvládnou jiní, tak my taky. Naplánovali jsme dva navazující treky. Z Jiri do Namche Bazar a z Namche Bazar na Gokyo Ri (5400) a zpět do Lukly. Nečekejte popis trasy kámen po kameni, na to jsou (daleko lepší) tištění průvodci. Budu se snažit popsat CESTU, která je i v tomto případě cílem.

Oba popisované treky zvládnou i netrénovaní jedinci. Musí být, ale dobře připraveni. Připraveni zejména psychicky na to, co je čeká a co je skutečně (!) nemine. Během 14 dnů (méně to opravdu nejde) nachodíte přes 200 kilometrů, nastoupáte 10000 metrů a zhubnete 3-5 kilo. Tolik základní čísla.

Den 1 (Shivalaya - Tharo Kole)

První trek vede po klasické a trochu opomíjené cestě z Jiri do Namche Bazaru. Klasické znamená, že seženete levné a slušné (na zdejší poloměry) ubytování i jídlo, a místní umí celkem dobře anglicky. Opomíjené zase, že si neužijete „luxusu“ jako ve větší nadmořské výšce. Dnes většina turistů létá až do Lukly, čímž přijdou o celý Druhý svět. Přijdou o sedm dní nádherné přírody, lidí, zážitků a v neposlední řadě aklimatizace a tréninku. Uvidíte ale Nepál takový jaký je doopravdy a ještě budete na cestě téměř osamoceni. Což nevadí, protože Nepálci si rádi popovídají a ukážou vám cestu, i když se neptáte. Klidně s vámi půjdou 200-300 metrů, jen aby se ujistili, že nezahnete špatně a nic za to nechtějí. Trek začíná v Jiri, ale můžete jet Kouzelným autobusem až do Shivalayi. Pokud stihnete nějaký svátek, bude celá vesnice na nohou a zpívat až do noci. Poprvé se také setkáte s místní kuchyní a místním ubytováním. Obojí se bude celých 14 dní opakovat stejně, s menšími či většími kvalitativními výkyvy. Nicméně, druhý den ráno vstanete a po snídani vyrazíte plni energie na cestu. Bohužel hned za vesnicí je tak STRAŠNEJ KRPÁL!!!, že jsem si říkal, kdybych měl kouzelný prsten, tak... Po očku jsem každých pět minut sledoval manželku, kdy se na mě vrhne a shodí mě ze srázu, kam že jsem ji to vlastně vzal. Nic. V podstatě celou dovolenou statečně zvládala a někdy mě i popoháněla (nechápu). Postupně nastoupáte asi 1000 metrů až do prvního sedla a začnete klesat. Standardně den končí v Bhandaru, ale můžete dojít až do Tharo Khole (my) nebo dokonce až do Kenji. Byl jsem na pokraji sil. Puchýře na pochodu a modlil jsem se za nocleh a jakékoliv jídlo. Naštěstí v jednom ze 4 domů za mostem jsme mohli přespat v pokoji jednoho ze synů. Dnešní den byl Děsivý a přesto nic proti tomu, co nás čekalo dny další.

Je vhodné připomenout tzv. himalájský odpočinkový krok. Nám zachránil krk i duši. Složitě se to popisuje, ale je to jednoduché. Nejlépe ho trénujte na schodech. Jednu nohu dáte na horní schod a na druhé, která je propnutá a spočívá na ní vaše váha, si krátce odpočinete. Uděláte krok a původně spodní noha je na horním schodu a ta horní je zase dole propnutá a odpočíváte pro změnu na ní. Důležité je, v době toho kraťoučkého odpočinu „vypnout“ (nepoužívat) obě nohy, odpočinout si a nikam nespěchat. Je to neuvěřitelná vychytávka, která vám umožní stoupat třeba 4 hodiny bez zastávky s dvaceti kilama na zádech a bez výrazného vyčerpání. Ze začátku vás budou všichni předbíhat, ale postupně je dojdete a necháte je uřícené v klidu za sebou.

Den 2 (Tharo Kole-Goyom)

Setmělo se brzy (přeci je zima, že?) a k večeři jsme dostali opravdu jednoduchý dal-bhát. Čekání na rýži jsme si krátili „rozhovorem“ s pánem domu a kradmým pozorováním domu. Pouze kámen, dřevo, na sezení a spaní jednoduché pryčny většinou bez dek, umělá květina, plakát hinduistického svatého spojený se starým kalendářem, fotka příbuzných v rámečku, pavučiny, jedna žárovka, pytel s brambory, lak na nehty, zrcadlo a to je všechno. Za jídlo jsme dali asi 100 rupií a za pokoj 400. Většinou je to naopak, ale i tak je to levné. Rýže v nás zahučela a usnuli jsme kolem sedmé večer. Ráno nás vzbudil kohout už ve čtyři a snažil se až do 6. Nakonec jsme vstali, otevřeli okenice a místní už zaopatřovali hospodářství. Přes bolavé tělo jsme brzy vyrazili dál. Tenhle den je „zabiják“ - celý den stoupáte a nedostoupáte. Představte si to – celý den do schodů! Ještě jsme využili drobného náskoku a zvládli jsme dojít nikoliv do Sete, kde je standardní konec denní trasy, ale až pod vrchol do GoyomuUž tady nám začalo docházet, že letos to s počasím opravdu, ale opravdu nevyšlo… a ne jenom nám.

Trek zvládne i netrénovaný jedinec. Musí ale být připraven na pár „drobností“. Například, přestože ráno jdete kolem zrajících banánů, tak po celodenním stoupání nahoře zapadnete do sněhové závěje a spát budete nejen v zimě, ale i v průvanu a neosprchovaní, s trochou rýže v žaludku. Ráno vstanete rozlámaní nevyspaní, pořád v průvanu a v zimě, prší, ve studené místnosti si dáte čaj a sušenku a nezahřáti vyrazíte. Celý den budete za mlhy a přeháněk klesat až zase zpátky ke zrajícím banánům. Není tady jednoduché měřit vzdálenosti mezi vesnicemi, člověk neustále chodí nahoru a dolů a vzdušná vzdálenost nezachytí skutečnou obtížnost a potřebný čas. Na mapách se udává vzdálenost v hodinách chůze středně trénovaného trekaře bez zastávek.To čím jdete, nejsou cesty pro turisty. Jsou to staré cesty sloužící od pradávna jako komunikace pro místní lidi mezi vesnicemi i mezi státy. Není proto nouze o zajímavé setkání s „na šrot“ Nepálcem, který jde z návštěvy od souseda ve vedlejší vesnici. Místní nosiče uvidíte chodit v pantoflích, nebo crosskách (viděli jsme i bosé!) a vzhledem k tomu, že je to třeba do školy nebo k doktorovi 3 hodiny ostré chůze viděli jsme dokonce mladíka nést svého dědu (?) na zádech na provizorní dřevěné sedačce s provazem. Čerstvého vzduchu si neužijete, protože cítíte moč a výkaly krav a mezků, kteří tudy táhnou zboží anebo kouř z místních kuchyní, který vychází otvory pod krovem střechy, takže to někdy vypadá, že hoří.

Den 3 (Goyom - Junbesi)

Už večer v Goyomu pršelo a byla mlha a vůbec nepřívětivě. Nepřízeň pokračovala i den další. Když po dvou hodinách pochodu přešel déšť plynule ve sněžení, rozhodli jsme, že je čas na snídani. Těsně pod sedlem jsme si dali čapátí s džemem a sherpa stew u otevřených kamen. Vedle nás mladík tloukl máslo v klasické máselnici. Po přechodu sedla ve 3500 metrech jsme už zase jen klesali až do Junbesi. Zde měl být první výhled na šestitisícové velikány. Nás ovšem provázela mlha a nikoliv výhled. Poslední „sprcha“ a dobré jídlo nebylo předzvěstí něčeho lepšího, ale naopak labutí písní čehokoliv.

Pokud jdete na trek, v Káthmándú seženete nejen všechno možné jídlo (levné sušené maso, müsli, čokolády, konzervy, sušenky atp.), ale dokonce i podstatně levnější veškerou outdoorovou výbavu od bot po čepice. A navrch slušné cigarety „Pilot“ za osm korun. Dokonce se i velice dobře a levně najíte (hlavní jídlo 25-100, čaj 2-5 korun). K pláštěnce si na trek vezměte i deštník. Proč? Protože přeháňky jsou krátké a nevyplatí se sundávat a nandávat batoh i s pláštěnkou. Stačí rozevřít deštník, za chvíli zase zavřít a je to. Zajímavý je pohled na nosiče s obrovským nákladem a rozevřeným černým deštníkem :-).

Den 4 (Junbesi-Nunthala)

Ráno jsme hned za mostem v Junbesi špatně odbočili a asi hodinu šli špatnou cestou. Vzalo nám to poslední zbytky nálady i sil. Slunce se schovalo za mraky nadobro i s naší náladou a přechod dalšího sedla proběhl v úplné mlze a blátě, jak v hlavě, tak na zemi. Ochutnali a koupili jsme sice výborný jačí sýr a posnídali müsli s mlékem, ale avizovaný výhled na Everest se samozřejmě kvůli tý zas…ý mlze nekonal. Cestou do Nunthali jsme pak prošli nejen lesem velikých stromů obalených mechem, různými „liánami“, zbytky starých listů a květin a pokrytých vodou z mlhy, deště, kde vládlo posvátně pohádkové ticho, ale také naprosto odlišnou vesničkou plnou květin, upravených domů a načesaných krav. Bylo to jako v Nepálském Švýcarsku, nebo v nějakém snovém „tripu“. Ostatně stejně jako si nepamatujete sny, následující dny si také zcela nepamatuji.

Mlha a špatné počasí je na treku do Namche Bazaru celkem problém. Letiště v Lukle je položené ve výšce cca 3000 metrů a tam už se nějaké ty vrtochy horského počasí projevují. Totiž, pokud letíte do Lukly, a pak jdete dál po svých, může se vám stát, že kvůli počasí letadlo z Káthmadú do Lukly vůbec nepoletí a vy máte po treku. Nebo odletíte, počasí se během vašeho treku zhorší a vy máte zpáteční letenku, tak akorát k… no víte k čemu. V průvodci píšou, že letadlo z Lukly někdy neletělo „dokonce“ tři dny. Za nás neletělo vůbec nic téměř 7-9 dnů!!! Za tu dobu se v Lukle shromáždilo 2500 turistů, nosičů a průvodců. Začaly docházet potraviny a ubytovací kapacity. Údajně zasahovala armáda a zprávy o situaci v Lukle se dostaly i do světových médií. Píšu údajně, protože my jsme naštěstí v té době byli na treku. Mlhu, déšť atp., tedy to co jsme vnímali jako neuvěřitelnou smůlu na počasí, se naopak projevilo jako neuvěřitelné štěstí. Zatímco turisté shromáždění v Lukle propadali zoufalství a vydávali se na cestu pěšky (proti nám), což představovalo našich 6 dnů + celodenní cestu Kouzelným autobusem do Káthmandú, tak mi jsme toto neklidné období přečkali na treku a nám už vše letělo, jak mělo.. Někteří turisté byli dokonce ochotni zaplatit 500 dolarů za osobu a místo ve vrtulníku, který (soukromě) létal. Takže… rozhodně mít rezervu nejméně tří dnů, s tou dojít do Lukly a odletět do Káthamandú klidně v této rezervě. V Káthmandú pak můžete strávit tři i více dnů. Tam už na letiště vždycky dorazíte. V Lukle se sice dají letenky posunout (můžete koupit pevnou nebo pohyblivou letenku), ale nevím jak posunout odlet z Káthmandú.

Den 5 (Nuthala-Bupsa-Chablung)

Nastává zlom. Cestou z Nunthaly sejdete pár posledních úpatí a dostanete se k řece Dudh Koshi. Trasa se stočí z východní přes hřebeny na severní podél řeky až k v dálce se tyčícím Himalájským velikánům. To znamená menší výkyvy v převýšení, ale zase delší denní úseky. Od teď už se pouze pozvolna stoupá a méně klesá. Vzhledem k počasí, náladě, zimě, psychice a vůbec vší té nechuti jsem poslední dva dny skoro nefotil. Vlastně jsem opravdu nefotil. Všechny fotky by vypadaly stejně. Mlha, déšť, rýže, brambory, zima, studená voda, teplý čaj, kamenné domy, mlha, déšť, kameny, schody, bláto… a to vše v neustálých „obměnách“. Byl jsem natolik na dně, že jsem nejen nefotil, nemluvil, nechodil na záchod, ale ani jsem skoro nejedl a jen jsem v nekonečném rytmu šlapal a polykal paraleny s brufenem (viz nejčastější pohled trekaře v Himalájích).

Dokonce mi dny natolik splývají, že si z nich pamatuji jen večery. Je totiž krásné už za tmy sedět utahaný jako tři koťata u jedněch kamen spolu s místními nosiči, Francouzi, Němci, Angličany, Kanaďany, Španěly atd., povídat si hodně jednoduchou angličtinou o zážitcích z treku, o domově, o rodině, kouřit cigaretu a pít masala tea, užívat si na chvíli roztopených kamen a těšit se na svou porci rýže. Svět se vám smrskne na malinkou hromádku krásných „drobností“. Je zajímavé, když se v takové chvíli dozvíte, že váš plán, váš na den přesně naplánovaný trek, jste si nejspíš špatně rozvrhli, protože nosiči vám řeknou, že to co chcete zvládnout je „imposíble“. Ále co, nevadí, zatím jsou tady kamna, rýže, čaj, cigaret je dost a pak se uvidí ;-)

Kolem hlavních trekařských cest jsou roztroušeny lodge - levné ubytovny pro turisty. Nejvíc jich člověk najde ve vesnicích doporučovaných jako zastávky na treku. Poskytují jednoduché pokojíky na přespání pro jednoho až čtyři lidi a docela čistá sociální zařízení (na místní poměry). Postele nemají povlečení a spí se ve vlastních spacácích. Někde můžete vyžádat navíc deku na spacák. Cena pokoje je od 50 Rupií (12 Kč) za noc za pokoj v nižších výškách až po 300 Rupií (75 Kč) nad 4000 m. V lodgích může nocleh dostat dokonce zadarmo - ve skutečnosti totiž majitelé lodgí vydělávají na jídle. Je to logické – ubytování je nestojí téměř žádný servis, za to jídlo ano. Ceny jídel můžete nahlédnout zde.

Den 7 (Chablung-Namche Bazar)

Nakonec jsme došli až do Chablungu, předzvěsti Namche Bazaru. Konečně! Poslední den prvního treku. Za sebou necháváte druhý svět a pomalu se dostáváte do třetího. Světa zasvěceného téměř zcela turistům. Změny na sebe nenechají dlouho čekat. V lodžích už dostanete maso, plynule měníte doposud nejpoužívanější místní pozdrav „namasté“ za daleko globálnější „morning“ nebo později „hallo“. A turisty co právě přiletěli do Lukly, poznáte snadno. Jsou čistí a nesmrdí :-). Nemůžete si pomoct, ale zaujmete k těm vymydleným „zelenáčům“ mírný odstup. To vy jste přeci ten opravdový turista, co už má za sebou týdenní přechod tří sedel, zvyknul jste si na kartón na záchodech a studenou sprchu v „koupelně“. Tss… oni neví co je to opravdový Nepál, přiletěli si jen tak za své „špinavé“ peníze rovnou do Lukly a teď vás tady plni elánu a energie předbíhají na každém kroku… však on jim ten elán dojde, až jim zmrzne voda na pokoji! :-D

Mírným terénem plným drobného stoupání a klesání kolem řeky dojdete až k legendárnímu mostu, který je sto metrů dlouhý a ve stometrové výšce (nedávno údajně ještě dřevěný) a k ještě legendárnějšímu výšlapu do Namche Bazaru. Na samotný kopec se musí opravdu zvolna, láme se tady hranice horské nemoci a nemá cenu závodit. Prostě v klídku himalájským krokem. Vždyť vám nic neuteče, jste tady, dokázali jste to, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vyčerpáním, ale jste tady. Jenom vy, kameny, občas nějaký yak a zadostiučinění, že tu náročnější část jste zvládli… alespoň si to myslíte. Protože nás ve druhém treku z Namche Bazaru na Gokyo-Ri opravdové zkoušky teprve čekaly. (Druhá část)

DSCF7491.JPG

Petr Teplík

Související články


teplíkfotek je dost22:0311.5.2012 22:03:53
ZipDost dobre povidani...13:4811.5.2012 13:48:26
teplíkCo mě?11:1311.5.2012 11:13:36
josef hejnaA fakt s manželkou?10:4211.5.2012 10:42:04

Počet příspěvků: 4, poslední 11.5.2012 22:03:53 Zobrazuji posledních 4 příspěvků.

Petr Teplík

Petr Teplík

Inspirací může být všechno kolem. Děti, příroda, cesty, sport, vztahy ... stačí poodstoupit a nechat pár jedinců předběhnout.

Kuchař, cyklista, policista, otec dvou synů, manžel jedné manželky, který nezapomíná, že všechno je jinak.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy

Co právě čtu

  • S. Komárek - Eseje o lidských duších a společnosti
  • A. S. Exupéry - Noční let
  • R. Šimáček - Valdštejnská rapsodie
  • Mathias Jung - Malý princ v nás
  • M. Twain - Dobrodružství T. Sawyera

Co právě poslouchám